Christmas Thoughts and Tree

Při zapálení první adventní svíčky jsem si uvědomila, že Vánoce jsou opravdu za rohem. Musím říct, že je to trochu nezvyk po těch letech. Nejdřív jsem nevěděla jak budu reagovat na všechen ten blázinec kolem sebe, protože jsem si odvykla a přestala Vánoce tak moc prožívat, ale nakonec mi to zlepšilo náladu a všeho si náležitě užívám. Přece jen Vánoce v Indii bez sněhu nejsou Vánoce. Aspoň pro mě ne. Tam se nic takového v prosinci neslaví, až později Diwali, což je “celebration of lights” a to nemá s naším svátkem nic společného.

Tu pravou atmosféru jsem začala pociťovat už minulé pondělí, když jsem vycházela na Můstku z metra. Bylo třičtvrtě na 8 a já nijak nepospíchala. Měla jsem dostatek času dojít si do Starbucks a pak do školy. V uších mi hrál Sam Smith s jeho novou písničkou Writings on the Wall, která je naprosto  ú ž a s n á  a já bych jí mohl poslouchat dokola a dokola. No a v ten moment, když jsem usrkávala z gingerbread latte-čka a prohlížela si tu krásnou architekturu na Václaváku, začalo sněžit.  Malinké sněhové vločky, které dopadávaly na studenou zem a můj kabát a krátce poté se rozpustily. Už se těším až takových ranních procházek bude více a Stověžatá bude namalovaná na bílo. 

V sobotu večer bylo slavnostní rozsvícení stromečku na Staroměstském náměstí, ale já se nezůčastnila kvůli mému strachu z teroristických útoků. Člověk by se neměl bát, ale já už jsem taková a to co se stalo v Paříži, mě opravdu zasáhlo. Místo toho jsem šla s kamarády na koncert Bena Cristovaa, který se konal ve Fórum Karlín. Tam jsem se bála mimochodem taky, hlavně když dával jako přídavek písničku Bomby, ale byla jsem tam s přáteli a Bena už poslouchám 4 roky, takže jsem na jeho koncertě nemohla chybět. O tom ale jindy.

V neděli jsme si s rodinou u svátečního, adventního oběda řekli, že by byl dobrý nápad vyrazit na Staromák ke stromečku. Já jsem ze začátku nesouhlasila, ale když mě taťka ujistil že se nic nestane, kývla jsem na souhlas. S rodinou jsme zaparkovali u Kotvy a odtamtuď jsme se vydali pěšky. Procházeli jsme se uličkami Stověžaté a já si užívala vůni svařáku a trdelníku, který jsem si koupila.

Od Staroměstského náměstí jsme procházeli Pařížskou ulicí, v které jsem vždycky chtěla bydlet. Je to takový můj sen od děctví, ale na 80 procent se to nestane. Když se mi tedy nepoštěstí, tak tam chci aspoň jednou přijít, vejít do obchodu a koupit si kabelku bez jakéhokoliv podívání se na cenu. Joo, kéžby.

Dále jsme procházeli kolem restaurace Lokál, kde jsme se rozhodli povečeřet.

Jedna se ségrou.:)

Já jsem si se ségrou ještě nakonec koupila čaj ve Starbucks a samou radostí jsme jeli domů.

Jaké máte zatím pocity z Vánoc? A už jste byli na Staromáku u stromečku?